Co nevíte o T.J.
Mnoho občanů našeho města bylo členy tělocvičné organizace Sokol do jeho likvidace po roce 1948, o čemž svědčí zájem této starší generace, která s pietou a hrdostí schovávala fotografie, sokolské časopisy, odznaky,kroniky, vlajky, medaile, legitimace,zápisy a dopisy, které jsou dnes součástí našeho sokolského archivu. Díkytěmto materiálům můžeme doplnit mezery v naší sokolské historii. Zabavený, zničený materiál a majetek v roce 1941 a po roce 1948 poškodil Sokol v mnoha směrech. Vedle hmotné újmy utrpěly také myšlenky vlastenecké, morální a demokratické. V Kroměříži zůstal v povědomí jen pojem „Stará sokolovna“- starý Sokolák, malé hřiště v Nerudově ulici, které stávalo u Sokolovny v Oskoli
(přebudované německými úřady na Požární zbrojnici). Dále sokoly vybudovaný atletický stadion v roce 1947 byl připraven pro sletová cvičení 12. všesokolského sletu v roce 1948 . Mladší generace našeho města jej nestačila ani zaregistrovat jako majetek kroměřížského Sokola a opět jej jednota ztratila, protože byl zabaven pro tehdejší tělovýchovné instituce po r. 1948. Dnes, 20 let po sametové revoluci, soudy nerozhodly o majetku. Proto na základě nerovné dohody s TJ Slavia získal Sokol Kroměříž do svého vlastnictví zpět „staré sokolské hřiště“ za Požární zbrojnicí a atletický stadion,který využívá Atletický klub a školy bez finančních závazků k staronovému majiteli. Jaké střední a mladá generace neví nic o kořenech a historii kroměřížského Sokola, který byl od svého založení nejen spolkem tělocvičným, ale ve své době také vlasteneckým, a měl vysokou prestiž. Z tohoto důvodu bychom krátce seznámili kroměřížskou veřejnost nejen s bohatou historií, ale i se současností a problémy, které Sokol při dvojím zrušení postihly, a veřejnost projevila zájem se s nimi seznámit. Sokolská jednota byla založena v našem městě v době, kdy soupeří mezi sebou převážně spolky německé a dere se na povrch „Česká otázka“ se snahou organizovat české spolky vlastenecké. Město Kroměříž je ve své době po Brnu a Olomouci nejdůležitějším městem moravským, městem se slavnou tradicí, kterému biskupové olomoučtí dali ráz svými stavbami, parky a myšlenkami. Nerodily se zde technické vynálezy, ale zněl zde hlas Jana Milíče a v sále zámku zazněla slova Riegrova „ Veškerá moc ve státě vychází z lidu“. Zde také často zpíval sbor „Pěveckého sdružení moravských učitelů“, pěvecký spolek „ Moravan“ účinkoval při založení Sokola, mistr Antonín Dvořák zde řídil svou „Stabat Mater“ a žil zde malíř Max Švabinský. Ne nadarmo se Kroměříži říkalo Hanácké Athény. Po převratu zde byl hlavní štáb italského velení s gen. Piccionim v čele, který napsal do kroniky Sokola Kroměříž: „Čím více poznávám nádhernou organizaci sokolskou, tím více chápu, jak vlastenecký duch mohl triumfovat nad každou překážkou v této pozoruhodné zemi.“ Město Kroměříž také třikrát hostilo prezidenta T. G. Masaryka, když projížděl v roce 1928 městem, odpověděl na uvítání starosty města slovy: „Kroměříž sluje Athénami, také Římem a Jeruzalémem. Je to symbolická trojice jmen , která vám jistě mohou být vodítkem. Pokračujte ve svém úsilí Kroměříže a okolí.“ Sokol vzniká v době násilné germanizace, kdy vídeňská vláda dusila rozvoj českého národního vědomí, avšak ve 2. pol. 19. století již nastává částečné uvolnění a vzniká řada spolků vlasteneckého smýšlení. Tři roky po založení „Pražského Sokola“ dr. Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem je založen 5. listopadu 1865 Sokol v našem městě. Popud dal sám tvůrce českého tělocviku dr. M. Tyrš, který vyhověl pozvání pěveckého spolku Moravan ke svěcení jejich praporu a 20. srpna přijel do Kroměříže s 50 krojovanými sokoly. S nimi přijeli další vlastenci, spisovatel Vávra, F. Palacký, Grégr, V. Náprstek, hudební skladatel Bendl, Kavan a novinář Barák. Slavnostní atmosféra ve městě způsobila rozruch a hned v listopadu se sešla ustavující Valná hromada. Sokol v Kroměříži byl založen jako třetí nejstarší jednota na Moravě. Starostou byl zvolen český vlastenec a slavista Josef Mnohoslav Šperlín. Roku 1882 je uspořádán I. všesokolský slet , 1884 zemřel M. Tyrš, 1889 je ustaven řídící orgán „Česká obec sokolská“ v Praze. Sokolské jednoty vznikají i za hranicemi v Anglii, USA, Jugoslávii, Polsku, Bulharsku, Lucembursku aj. Nastává rozmach sokolských idejí a myšlenek.
V r. 1898 je založena Sokolská župa Hanácká Karla St. ze Žerotína se sídlem v Kroměříži.Zasloužil se o to vynikající vlastenec dr.Jan Štros a stal se prvním. starostou župy. Cvičilo se v tělocvičně kasáren 3. pluku, v malé tělocvičně školy Boženy Němcové v Jánské ulici, v tělocvičně českého gymnázia, české reálky (dnes pedagogické školy), později ve škole Palackého. Sokol kupuje vlastní pozemek v Kollárově ulici pro letní hřiště. Prodává ho a kupuje v r. 1907 „Střelnici“ v Oskoli, kde vybuduje svou Sokolovnu a letní hřiště (známé jako starý Sokolák). Zde teprve nastal pravý sokolský život.Konaly se zde i jubilejní slavnosti města, spolků, prováděly se hry, LA, v zimě bruslení, veřejná sokolská cvičení aj. Duší těchto akcí byl František Kožík, vrchní soudní rada (otec spisovatele), dr. Jan Štros, A. Beňa, dr. Kozánek K., Kozánek E., od r. 1915 G. Lorenc, Miloš Živný, Míla Mádrová, C. Gardavský aj. Aktivita tělocvičná a společenská byla ohromná. Byla to prestižní záležitost být členem Sokola a účastnit se jeho akcí. „Vlastenecké dámy“ ve městě vyšily prapor jednoty, divadelní odbor Sokola hrál hodnotné hry i ve spojení s divadelním spolkem Milíč, hudební odbor spolupracoval i s Moravanem, zvlášť v době I. světové války čteme v kronice Moravanu, že se tato dvě tělesa spojila , když muži odešli na frontu. Také všesokolské slety na velkém Strahovském stadionu byly svátkem, často i manifestací celého národa. Výletů a turistických vycházek do okolí se zúčastňovali i občané města, sokoli odhalili pamětní desky F. L. Riegrovi, K. H. Borovskému, J. Jungmannovi. Dobrý vliv na jednotu měl i český vlastenec, kníže JUDr. Thurn - Taxis, když odešel do Bulharska, obětavě se ujal funkce starosty dr. Mildschuh. V r. 1905 byla časopisecky poprvé otisknuta v kroměřížském měsíčníku Tyrš revue sokolská, přednáška T. G. M. „Problém malého národa“ (pamětní deska v pedagogické škole v aule). 3I. knižní vydání vydali kroměřížští bibliofilové v úpravě Karla Svolinského, tiskem Karla Kryla v r. I937.
Významnou postavou v Kroměříži byl Otakar Pinsker (Pinkava), redaktor, básník, rebel, vydavatel týdeníku „Haná“ a autor slavnostního hymnického pochodu „Spějme dál“ s hudbou Fr. Kmocha. Narodil se 1873, bydlel na Wilsonově třídě 19 (dnešní ul. 1. máje). Když úplně ochrnul, sledoval pochodující sokoly pod okny zvláštní konstrukcí zrcadel v pokoji, do redakce ho vozila manželka. V r. 1925 s R. Ordeltem sestavil katalog pro Zemskou hospodářskou výstavu v Květné zahradě, v r. 1928 vydal Veselé čtení výstavní, je autorem libreta operety Baj-kaj-laj aj. Je pohřben v Kroměříži. V zámeckém archivu také našel někdejší ředitel Antonín Lukáš notový záznam písně „Slovan jsem a Slovan budu“, připsaný „ Českým sokolům kroměřížským“ od Rudolfa Kadlečka. Čestnými občany Sokola Kroměříž se stal v r. 1895 spisovatel Svatopluk Čech, v r. 1918 Alois Jirásek. Snažili jsme se nastínit bohatou činnost sokolské jednoty jak v oblasti vzdělávací, hudební, divadelní, společenské aj. V této době počátků to byl hlavní cíl, vytvořit český spolek. Na vzniku Československa se podíleli sokoli po boku legionářů, vojáků, T. G. Masaryka, české policie a dalších dobrovolníků. Již v r. 1916 je v tělocvičně Palackého školy vojenský lazaret, cvičení je zastaveno, o to více se rozvíjí kulturní a osvětová činnost. Z války se nevrátili domů z 20 členů legionářů bři Budík Viktor, Paulus Emanuel, Čáp Josef, další z jiných jednot v župě. Z kroměřížské jednoty padlo na různých frontách 26 bratří, na následky z války zemřelo šest, nezvěstný byl Lašek Rudolf. Naplnila se slova T. G. Masaryka, která pronesl na univerzitě v Kyjevě 1. srpna 1917 před velkým shromážděním: „Třeba si uvědomiti, že my Čechové nebyli jsme Rakouskem podmaněni. České království, země rakouské a Uhersko se spojily v r. 1526 v unii tří samostatných států před tureckým nebezpečím. Měli jsme společného monarchu Habsburka, ale byli jsme samostatní, svým státem“. A tak nastal vytoužený den 28. říjen 1918. Sokoli vytvořili „Pomocný ochranný sbor“ a „Národní stráž“ na ochranu republiky. Hlídali důležité objekty ve městě, udržovali pořádek v ulicích, zajišťovali bezpečnost občanů. Jejich průkazem jim byla sokolská čepice a sokolská legitimace. T.G. Masaryk se vrací z exilu 21. 12. 1918 jako první prezident Československé republiky. Celá kroměřížská posádka skládá slib věrnosti na Masarykově náměstí na sokolský historický prapor. Národ se dočkal svobody, symbolem byly vysazené lípy v každém městě, v Kroměříži 1. 5. 1919 na kasárenském nádvoří a na Milíčově náměstí u kašny s poprsím T. G. Masaryka. Této národní slavnosti se zúčastnilo v průvodu ze sokolského hřiště asi 3 tisíce dětí, školy, Moravan, spolky, zastupitelé města, Hanáci a Hanačky v krojích, více než 10 tisíc občanů vyslechlo u kašny procítěný proslov br. Gardavského a starosty Sokola G. Lorence.
Náš národ zachvátilo obrovské nadšení a také sokolstvo si uvědomilo svou zodpovědnost. Dne 3. února 1919 nastoupilo dobrovolně 63 bratří ze Sokolské župy Hanácké na pomoc Slovensku, kde probíhaly nepokoje. Z naší jednoty padl mladý život dorostence Emana Parduse. V r. 1919 postihla naši jednotu citelná ztráta. V noci 22. října vyhořela Sokolovna v Oskoli, také bohatá knihovna, hudební archiv a nástroje, tělocvičné nářadí aj. Ihned probíhají sbírky i ve městě, tamburáši hrají po okolí a vydělávají peníze na opravy, členstvo jednoty ve dne v noci pracuje na obnově budovy a zařízení. Ve 20. letech se již začíná rozvíjet sport a soutěže, zvl. v odbíjené, turistice, lyžování, lehké atletice, střelbě aj. V r. 1924 sledujeme úspěchy našich volejbalistů mužů, kteří byli přeborníky ČOS od r. 1926 9x, mistry Moravy 10x, mistry Svazu Jihoslovanského sokolstva 3x, přeborníky ČSR 3x s kapitánem br. Jar. Kozlíkem. Byla to „Zlatá éra sokolského volejbalu“.Výjimečný úspěch zaznamenali volejbalisté jednoty v r. 1926, kdy vyhráli přebor ČOS nejen muži, ale i ženy a dorostenci. Ženy byly také úspěšné na konci 30. let. Bohatou historii měl v Sokole i jezdecký oddíl, tenisový, gymnastický, bruslařský a šerm, na konci 1.republiky se začínala hrát i košíková. Zábavní odbor organizoval akce pro děti i dospělé, tradiční i dnes je Mikulášská a dětské šibřinky. Sokol však vždy preferoval v rámci všestrannosti cvičení pro zdraví. K 10. výročí republiky v roce 1928 je odhalen pomník T. G. Masaryka na náměstí Legionářů, hlavně zásluhou legionářů. TGM se účastní v tomto roce závěru vojenského cvičení na Srnově, spí v zámku a denně přijíždí na koni do města. V Podzámecké zahradě, spolu s francouzským maršálem Petainem, zhlédl působivou alegorickou scénu předvedenou sokoly „Hej Slované“. V roce 1930 Sokol zakoupil kino Slavia, kde hráli sokolští loutkáři pro děti a promítaly se zde fi lmy. Je to náš dnešní Sokolský dům. Splnilo se také přání všech sokolů a 19. června 1932 byla odhalena při župním sletu pamětní deska dr. Miroslava Tyrše na Masarykově náměstí. Byla to oslava celého města. Autorem desky byl absolvent státní sochařské školy v Hořicích Sylvestr Harna z Kroměříže a zpracovala ji dílna br. Julia Mergentala v Kroměříži.
Významné a emotivní byly slety po šesti letech na Strahovském stadionu v Praze – 7. všesokolský slet v r. 1920 proběhl ve vlastenecké euforii ke vzniku 1. republiky se stavbou sletové scény Sochy svobody a podporou Sokola amerického, který přispěl částkou 50 tisíc dolarů na organizaci. 10. všesokolský slet v roce 1938 se stal nezapomenutelnou manifestací v době ohrožení republiky a skladba mužů „Věrni zůstaneme“ byla symbolem sokolské lásky k vlasti. Zazněl zde chorál „Ktož sú boží bojovníci“. Přišel tragický Mnichov, 15. březen 1939 je i pro Sokol nejtěžší. Začíná zatýkání vlastenců. Z naší jednoty bylo zatčeno 28 sokolů. Dne 25. června1940 odstranili nacisté pomník T. G. Masaryka, 11. října 1941 je zastavena činnost Sokola. Z rozhodnutí okupační správy města byla umístěna hasičská zbrojnice do Sokolovny v Oskoli. Zůstal jen opuštěný „Starý sokolák“. Na poslední valné hromadě 30. ledna1941 zazněla naposled povzbudivá slova bří V. Kurce, náčelníka V. Sedláčka, MUDr. V. Hradce. Žádný z nich se již nevrátil z osvětimského koncentračního tábora. Z kroměřížské jednoty položilo život za vlast 28 sokolů.
„Vzpomínáme s úctou“
Skončila 2. světová válka, národ je opět svobodný. I sokolstvo splnilo za velkých obětí svůj úkol vůči vlasti a věřilo, že obnoví svou slavnou historii. Dekretem prezidenta republiky musel být všude obnoven stav z roku 1938. Bohužel, v našem městě právo a zákon nebyly respektovány. (Dokladuje to i nová kniha „Alexej Čepička“). Sokoli ztratili sokolovnu v Oskoli, ale neztratili své členy, příznivce, ani víru a nadšení pro obnovu jednoty. Přicházejí noví členové, obnovuje se cvičení všech oddílů, lyžařský s vedoucím br. Zdeňkem Jarošem, jezdecký s ved. p. Papežíkem a náčelníkem Pouchlým, pro děti a mládež se organizují letní tábory s pomocí sociálně potřebným. Loutkářský odbor s vedoucím F. Švecem obnovuje činnost, buduje jeviště a nové osvětlení, vybavuje kovodílnu, s br. A. Conkem vedou loutkářskou školu. Později se loutkářský odbor dostal i do povědomí odborné loutkářské veřejnosti a literatury svými jeden metr vysokými loutkami, jejichž tvůrci byli bří Hájek, Šteiger a Bartl. Píše se o „kroměřížském vahadle“, br. Hamuzka z Ameriky i dr. Jan Pavlík s obdivem ocenili film o našich loutkářích, který natočil MUDr. Zdeněk Jaroš a odvezl za oceán. Dne 29. června 1945 je odhalena pamětní deska dr. Miroslava Tyrše na Velkém náměstí. (Našla se uschovaná na dvoře u ses. Josefy Pospíšilové, která ji za okupace vykoupila od dělníků za láhev rumu a po návratu z koncentračního tábora prozradila její úkryt). Ve dnech 25. – 28. října se v Praze konal VIII. valný sjezd ČOS, 28. října 1947 byl podruhé obnoven pomník T. G. Masaryka. Navazuje se spolupráce se Slováky, ve městě vzniká také vojenská sokolská jednota, na sokolském hřišti se pořádají zimní i letní šibřinky a jiné společenské akce pro veřejnost. Rok 1946 přinesl jednotě velké oživení jak po finanční stránce, tak i po tělovýchovné a společenské. Bohužel, vlastní budova sokolovny, zabavená za okupace pro požární zbrojnici v Oskoli, Sokolu scházela. Byla tu ještě snaha sokolovnu zprovoznit, za 40 tisíc korun se obnovila loutková scéna, vybetonovala plocha u sokolovny, také na budově kina Slavie se umístil nápis SOKOL. Společenské akce se však už pořádaly v Zemské léčebně, kde výzdobu prováděl br. Oldřich Zezula, kroměřížský výtvarník a pedagog na Masarykově reálném gymnáziu. V červnu 1946 jednota vítala prezidenta dr. Edvarda Beneše s chotí který se stal pro celé město symbolem osvobození republiky.
Zdlouhavé jednání s MNV Kroměříž o navrácení sokolovny bylo známo všem, a proto se sokoli rozhodují o vybudování nové sokolovny. Mají před sebou totiž XI. všesokolský slet v roce 1948. Hledá se pozemek. Volba padá na pozemek fy Schindler a Stein na Kotojedské ulici. S panem Schindlerem, který bydlel v Londýně, jedná MNV i Sokol. Při zájezdu České obce sokolské do USA na všesokolský slet v roce 1947 jedná vzdělavatelka ses. O. Novotná s majitelem pozemků v Londýně a ten vychází Sokolu ochotně vstříc. Ve dnech 3. a 15. října 1947 je smlouva o koupi pozemku podepsána a už v prosinci byly zahájeny stavební úpravy a slavnostně položen základní kámen ke stavbě sokolovny na Kotojedské ulici. Začíná příprava na XI. všesokolský slet. Pro slet župy Hanácké musí být stadion vybudován už v příštím roce. To je možné jen s velkou podporou členů Sokola. Za pozemky koupené od Exportních sladoven bylo vyplaceno 840 000 korun, u Zemědělské banky byla uzavřena půjčka 300 000 Kč. S přípravou stavby pomáhali sokoli i kroměřížští rodáci. Šest členů jezdilo po republice, aby prohlédli historické budovy sokoloven a poznatky uplatnili doma. Byli to br. Vaněk – starosta, Ševčík, ing. Holec, Žíla, Provazník a ses. Novotná. Byli přesvědčeni, že „ta naše sokolovna bude ze všech nejkrásnější“. Cvičební činnost všech složek nese pečeť příprav na všesokolský slet a kroměřížskou výstavu „100 let českého národního života Kroměříž 1948“. Významných úspěchů dosahují atleti br. S. Hanák v hodu oštěpem, Waldemar Kovalovský v hodu diskem jako reprezentant mužstva Moravy v trojutkání Čechy – Morava – Slovensko. Dále závodili bří Calábek, Bartůsek, Zahradníček J., Zavřel, Králík, Korger, bří Olšovští a další. Aktivní lyžařský oddíl měl v té době na 190 členů. Kromě župního sletu byl Sokol pověřen uspořádáním „Hanáckého roku“ při zahájení výstavy „100 let českého národního života Kroměříž 1948“. Euforie sokolů místní jednoty neznala mezí a to se projevilo ve vydatné pomoci při stavbě hřiště. Všichni členové se zapojili do vyhlášené pracovní povinnosti při stavbě stadionu. (Nebylo to nic překvapujícího, stejně tak se obnovila sokolovna v Oskoli při koupi v roce 1907, po požáru v roce 1917, při obnově sokolského hřiště v roce 1923). Valná hromada Sokola odhlasovala povinnost pro členy odpracovat 100 hodin, pro dorost 60 a žactvo 20 hodin. Jen dary příznivců vynesly 116 204 Kč. Byl to odvážný cíl vybudovat krytou tribunu do zahájení výstavy. Jen nářadí a stavební materiál stály 131 000 korun. Odborníci zahájili a řídili práce, byli to ing. Smítal, ing. Zavřel, ing. Šlégl, ing. arch. Frajt, J. Hůlka, defi nitivní plán na stavbu hřiště a tribuny navrhl univ. prof. dr. ing. J. Kopřiva z Brna. Tak začala stavba stadionu. Rumisko z bouračky sladoven posloužilo k odvodnění cvičební plochy už od 13. prosince 1947. V místech, kde bude stát sokolovna, se kopal žlutý písek, svah se vyrovnal, pomáhali i vojáci s buldozerem, denně se pracovalo do tmy. Hřiště se oplotilo, kopaly se základy pro tribunu, na ploše se zazelenala tráva, žlutý písek kontrastoval kolem dokola, bílé stožáry s prapory vlály v čele. Bylo vybudováno pódium pro čestné hosty, náčelnický můstek a pódia pro dvě hudby. Takový byl pohled na stadion při župním sletu 13. června 1948. Tribuna pro 800 osob byla dokončena o měsíc později nákladem téměř jednoho milionu korun, výstavní výbor na ni přispěl částkou 800 000 Kč. Díky Staré gardě, věrným a nadšeným sokolům a vlastencům starší generace, se dochovala přesná statistika o účasti 301 mužů, 319 žen, 105 žáků, 94 žákyní, 189 dorostenců, odpracovalo se 35 635 hodin, nečlenové 1989 hodin. Padesát členů Sokola ještě přispělo peněžitou částkou 28 940 korun. Práce na stadionu byla v roce 1948 zhodnocena odborníky takto:
Přípravné práce 41 027 Kč
Odvodnění 100 488 Kč
Tribuna (do konce r. 1948) 861 700 Kč
Zemní práce 813 096 Kč
Dodávky a práce placené 247 311 Kč
Celkem zaplaceno: 2 063 623 Kč
Tyto údaje jsou podstatné pro ty, kteří odpírají právo na majetek sokolů, rádi schvalují restituce soukromé, ale nechtějí uznat restituce sokolského majetku. Cena, kterou Sokol zaplatil při dvojím zrušení za vizi nové sokolovny, byla příliš vysoká, zvláště ta morální. Nebyla získána snadno, proto měla a má hodnotu mnohonásobnou. XI. všesokolský slet v roce 1948 byl posledním veřejným vystoupení Sokolů. Hlavních dnů v Praze se zúčastnilo 180 000 cvičenců, kteří v průvodu projevili nesouhlas s komunistickou vládou po politickém převratu. Cvičitelé Sokola to už pocítili na vlastní kůži. Br. Urbanec byl odveden státní bezpečností od Brány borců, náčelnice ses. M. Kabrnová byla později přeřazena z gymnázia na základní školu. Ses. J. Pospíšilová byla svědkem v časných ranních hodinách stržení sochy T. G. Masaryka v Kroměříži, ve vší tichosti a tajně kroměřížskou milicí. Po sletu v roce 1948 byl zřízen akční výbor, který vylučuje ze Sokola sestry Pospíšilovou, Kuropatovou a Bosákovou. Likvidace Sokola začíná po etapách. Formálně ještě řídí okresní výbor Sokola, vedení však přispívá k likvidaci. Dne 12. prosince 1952 zákon „O organizaci tělovýchovy“ potvrdil definitivní rozpuštění Sokola. Majetek je zabaven, atletický stadion s tribunou, pozemek pro stavbu sokolovny, malý Sokolák i finance v bance. A tak opět na dlouhé roky skončila další etapa Sokola a sokolských myšlenek, které se nepodařilo ani v roce 1968 br. E. Mekyskovi, A. Vaňkovi, M. Kabrnové, bří Surýnkům ze Zborovic obnovit. Strach i zapomnění bylo hluboké, ani závan svěžího „Pražského jara“ nepomohl obnovit Sokol. Zůstal jen v srdcích těch nejvěrnějších.
V poslední části historie Sokola v Kroměříži chceme navázat na klíčové body z předchozích kapitol od založení Sokola v r. 1865, zakoupení sokolovny v Oskoli v r. 1907, vyhoření budovy a obnově v r. 1917, ztráty a přeměny sokolovny na Hasičskou zbrojnici v r. 1942, zakoupení pozemku na stavbu nové sokolovny a stadionu na Kotojedské ulici v roce 1947, ztrátu majetku a zrušení Sokola po roce 1948. Po sametové revoluci v roku 1989 je Sokol opět obnoven zásluhou manželů Malchárkových a několika nadšenců. Bez prostředků a zázemí se scházejí zakládající členové v restauracích, později v sokolském „Domečku“ v Oskoli, který poskytl městský úřad. Již 10. prosince1990 je ustaven výbor T.J. Sokola v čele se starostou JUDr. Ing. Oldřichem Mohylou, jednatelkou Věrou Jeřábkovou, náčelníky Antonínem Valou a Ing. Olgou Sehnalovou, vzdělavatelkou Boženou Ratůznou a členy výboru. Dne17. května 1990 byla také obnovena Sokolská župa Hanácká. Nebylo však kde cvičit, jednání s TJ Slavia skončilo neúspěšně kvůli vysokým finančním nárokům. A tak díky ochotě ředitelů škol a dobrovolných cvičitelů se cvičení zahájilo od 1. října v kroměřížských školách. Na základě nového zákona, který rušil zákony „O organizaci tělovýchovy“ z r. 1952 a druhého zákona o navrácení majetku, jsme do 31. prosince 1991 uplatnili nároky na ztracený majetek (malý Sokolák, LA hřiště, pozemek pod tělocvičnou TJ Slávia) v souladu se zákonem 247/90 Sb. Sokol také poskytl svůj pozemek před Hasičskou zbrojnicí v Oskoli v roce 1990 městskému úřadu, aby umožnil rozšíření budovy a parkovací plochy Hasičské zbrojnici. Jednota ztratila i horský penzion Klein v Karlově, za který Sokol zaplatil 24. srpna 1948 celou požadovanou částku Osidlovacímu a Národnímu výboru v Karlově.V roce 1993 nám byla předána zastupiteli města budova Sokolského domu, která se musela stavebně a technicky restaurovat v rozsahu 5 200 000 Kč. Hlavní položkou byla likvidace kuchyně, opravy balkonu, úplně zničeného jeviště a jeho technického vybavení. Přestože byly počátky působení naší tělovýchovné organizace velmi obtížné, byly ustaveny oddíly házené, odbíjené, stolního tenisu, karate, šachů, cvičení žen, žákyní a pobytů v přírodě. Úspěšný byl taneční soubor „Krůčky“ s Irenou Salvadori, který reprezentoval až za hranicemi ČR. Řadu představení sehrál také loutkový soubor s Věrou Hejhalovou, divadelní studio s vedoucí Libuší Ševčíkovou nastudovalo několik pohádek pro děti, ale i recitační pásma. Mimořádné úspěchy zaznamenal oddíl boxu již od svých počátků se zakladatelem F. Chose Hernandezem, pro který spolu s nynějším trenérem Pavlem Dočkalem st. získali mladé adepty a vychovali kvalitní borce i pro vrcholové soutěže v ČR. Mistry ČR 98 a 99 se stal Pavel Dočkal ml., Ivan Dunka, mladý borec a trenér Pavel Duda byl v letošním roce nominován na mistrovství světa v Japonsku. Také členové turistického oddílu spolupracují s Klubem turistů a účastní se turistických pochodů, výletů do okolí i týdenních pobytů na horách. Nyní rozšiřujeme i skupinu mažoretek. Cvičení rodičů a dětí zaplnilo jedenkrát týdně tělocvičnu již v nově získaném Sokolském domě se zkušenou cvičitelkou Jindřiškou Butulovou. Velkou aktivitu projevovala i Věrná garda. Jsou to sokoli, kteří cvičili v Sokole již za 1. republiky a po roce 1945 a pamatují slavnou historii. Pomáhali při „Obnově“ i při organizaci všech akcí jednoty.
Setkání Věrné gardy založila v roce 1990 prof. Marie Kabrnová, nadšená sokolka a vlastenka. Na besedách hovořila o svých bohatých zážitcích ze sokolského mládí, ale i o pestrých cestách po 75 zemích světa - Indii, Vietnamu, Číně, Izraeli aj. Ta poslední, do Egypta, se jí stala osudnou. Po svých 90. narozeninách odjela se sestrou Marií Kropáčkovou a po tragické nehodě na Nilu se již nevrátily. Věrná garda necvičících s vedoucí Dagmar Šebestíkovou se schází pravidelně každý měsíc, Věrná garda cvičící s vedoucí Jarmilou Kozákovou cvičila po revoluci na všech sletech v Praze.V letošním roce sestry Dana Klárová a Danuše Večerková si zacvičily také na všesokolském sletu v Texasu. Mistrovských výkonů dosahují žákyně Euroteamu SG s vedoucí JUDr. Natálií Navrátilovou. Kulturní a společenské akce pro město a veřejnost vrcholí již v r. 1993 vystoupením historického šermu „Švédové v Kroměříži“ na Sněmovním náměstí u zámku, kde vystupují šermíři z celé republiky pod taktovkou šermířů z naší sokolské župy s vedoucím Petrem Sitkem z Muzea Kroměřížska a organizačním zajištěním naší jednoty. Scénář vpádu švédského generála Torstensona vypracoval kroměřížský rodák, herec Rostislav Marek, propagační pohlednici s rytinami města prof. Jiří Novák. Další velkou akcí Sokola bylo 7. března 1993 obnovení zničeného pomníku T. G. Masaryka a převedení darovací smlouvou do majetku města. Po sametové revoluci se vracejí krajané do své vlasti, kroměřížský rodák Ing. Zdeněk Mlčoch navštívil své gymnázium, nyní pedagogickou školu, a hledal v aule památnou desku s nápisem „Problém malého národa“- přednáška TGM v r. 1905. Deska byla po roce 1952 odstraněna, ale ředitel školy Josef Silný dal příkaz školníkovi p. Peštukovi, aby desku uschoval. Našla se na půdě. Ing. Mlčoch zaplatil kovové úchyty u p. Suma a nechal desku v aule opět upevnit. Postava 1. prezidenta byla pro město velkou osobností. Proto jsme uspořádali také tematickou výstavu k výročí TGM v aule Střední pedagogické školy z fotografií, které Sokolu věnoval fotograf František Zahradníček. V r. 1998 pořádá jednota i župa „Malý sokolský slet“ na lehkoatletickém stadionu za účasti 2500 cvičenců z celé republiky a za přítomnosti ministra obrany Lobkowicze. Již 15 let spolupráce oslaví v letošním roce Vídeňská omladina na scéně Sokolského domu. Divácká veřejnost oceňuje výběr her a čistou češtinu tohoto divadelního souboru. Také Sokol Vídeň je naším partnerem ve vzájemných utkáních ve stolním tenisu. Z těchto řádků je patrné, že sokolství daleko přesahuje myšlenku sportu a cvičení. T.J.Sokol je příspěvkovou organizací, pronájmy a Solná jeskyně kryjí jen částečně provoz Sokolského domu, protože za pronájmy tělocvičen pro naše oddíly ve školách platíme velké částky. Celých 18 let trval soud o vrácení sokolského majetku. Proto Sokol přistoupil na mimosoudní vyrovnání s TJ Slavia, které zanechal bezplatně pozemek pod tělocvičnou a volejbalové hřiště. Nikdy bychom však na to nepřistoupili, kdybychom neplánovali postavení sportovní haly, kterou nutně potřebujeme. Stavební projekt je připraven, byla slíbena i finanční částka, bohužel, netušili jsme, že přijde krize a veškeré dotace budou zastaveny. Malé sokolské hřiště svůj provoz rozšiřuje, velký stadion je naším majetkem, ale vzhledem k zjištěným závažným skutečnostem bude ještě předmětem samostatného jednání. Současná situace je pro nás novou výzvou, věříme, že se s ní i s pomocí veřejnosti čestně a úspěšně vypořádáme.